Úplné začátky se Spring framework

2018-07-31

Úplné začátky se Spring framework

K čemu je Spring?

Spring má více částí, takže se dá využívat lecjak.

  • Spring Web MVC – framework pro návrh webových aplikací ve stylu Model, View and Controller
  • Spring JDBC – zjednodušení práce s JDBC, něco jako iBatis
  • Spring AOP – viz článek Začátky se Spring AOP – návod
  • Spring Inversion of Control (dependency injection, BeanFactory, ApplicationCon­text) – knihovna pro vnější konfiguraci
  • a další…

Mě v tomto článku bude zajímat poslední položka – IoC. Je to jen zlomek toho, co Spring dokáže, ale je to také základ skoro všeho, co se ve Springu dělá. (Proto tedy název článku „Úplné začátky…“ a nikoliv „Spring IoC“.)

Spring Inversion of Control (IoC)

Inversion of Control (česky bych řekl „vyvržení střev aplikace“, ale jinak pochopitelně „převrácené řízení“) je technika, pomocí které především oddělíte konfiguraci od kódu a také oddělíte jednotlivé části aplikace navzájem.

Zprvu se vám může zdát, že stačí normální konfigurace přes Properties a dělat to níže popisovaným způsobem je složitější. A máte pravdu! Ale vtip je v tom, že pokud děláte J2EE aplikaci, postupem času začne váš projekt používat desítky modulů, z nichž každý má vlastní způsob konfigurace.

Se Spring IoC ale dnes už spolupracuje skoro každý významný projekt, a díky tomu je všechny můžete nakonfigurovat jednotným způsobem, což je u větších projektů neocenitelné. Spring navíc pro nejběžnější úlohy nabízí velmi přímočará řešení s defaultními hodnotami, proto přidat nový modul často znamená jen přidat pár řádků do XML konfigurace Springu.

Jak na to

Hlavní třídou k tomuto je buď ApplicationContext, nebo Bean Factory neboli továrna na „bíny“. BeanFactory je jednodušší (osekaná) verze ApplicationContextu, proto začneme tou. ApplicationContext využijete u pokročilejších technik, jako je správa transakcí nebo AOP.

Obrázek je z dokumentace Springu, kde najdete lepší tutoriál než je tento, ale v angličtině.

Zatímco běžně byste třeba pro databázové spojení měli třídu DatabaseManager, z ní udělali jedináčka (singleton), a tuto třídu inicializovali a vložili kamsi do hlavního objektu aplikace, se Springem přenecháte vytvoření a konfiguraci objektu na Springu a v kódu ostatních si o něj vždy jen požádáte.

Co zbývá na vás je implementace příslušné třídy a vytvoření XML souboru s metadaty pro jeho konfiguraci.

V podstatě velice jednoduché. Takže nyní ukázka. Předpokládejme obecně jakoukoliv aplikaci.

Jak inicializovat spring

Inicializace probíhá tak, že vytvoříte továrnu na beany a do konstruktoru předáte soubor, který se má číst. U newebových aplikací můžete XML soubor dát kam chcete a pojmenovat jej jak chcete.

import org.springframework.beans.factory.xml.XmlBeanFactory;
import org.springframework.core.io.ClassPathResource;

public void init() {

  XmlBeanFactory bf = new XmlBeanFactory( new ClassPathResource( "properties/SpringBeans.xml" ));

}

U webových aplikací se konfigurační soubory dávají do /WEB-INF/, anžto tam se webový klient nikdy nedostane (zaručeno specifikací J2EE).

import org.springframework.beans.factory.xml.XmlBeanFactory;
import org.springframework.web.context.support.ServletContextResource;

public void init() {

  XmlBeanFactory bf = new XmlBeanFactory(new ServletContextResource(this.getServletContext(), "/WEB-INF/applicationContext.xml"));

}

Soubor applicationContext.xml viz dále.

Nyní jak si budete žádat o připravený objekt (pro ukázku třeba DAO):

userDAO = (UserDAO) bf.getBean("userDAO");

userDAO je jméno konkrétního objektu třídy UserDAO – viz dále.

Krásné, že? :-)

Samozřejmě je to o něco složitější než to udělat přímo v kódu, ale zkuste to a uvidíte, že tomu přijdete na chuť.

Konfigurace

A teď co je k tomu potřeba:

V konfiguračním souboru /WEB-INF/applicationContext.xml řeknete springu, jaké všechny objekty má připravit a jak je nastavit.

Poznámka: U newebových aplikací můžete XML soubor dát kam chcete a pojmenovat jej jak chcete.

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>

<!DOCTYPE beans PUBLIC "-//SPRING//DTD BEAN//EN" "http://www.springframework.org/dtd/spring-beans.dtd">

<beans>

 <bean id="propertyConfigurer"
    class="org.springframework.beans.factory.config.PropertyPlaceholderConfigurer">
  <property name="locations">
   <list>
    <value>settings.properties</value>
   </list>
  </property>
 </bean>

 <import resource="spring-config/userDAOs.xml" />

</beans>

První element <bean> je přímá definice objektu, další definice jsou obsažené v souborech načtených přes element <import>.

Atribut id="propertyConfigurer" obsahuje jméno, pod kterým Spring o daný objekt budete pozdeji žádat.

Atribut class="..." je jméno třídy, ze které Spring objekt vytvoří. Použije k tomu konstruktor bez parametrů. Mohl by použít i jiný, ale takto nám to stačí.

Element <property name="locations"> použije Spring k nastavení vlastnosti objektu přes setter, tedy přes setLocations(...). Dokáže pracovat s různými typy, zde například je to seznam (stringů).

Ještě se podíváme na soubor userDAOs.xml.

//Update 2008/09:// Momentálně trochu nedovysvětlené… časem snad připíšu.

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>

<!DOCTYPE beans PUBLIC "-//SPRING//DTD BEAN//EN" "http://www.springframework.org/dtd/spring-beans.dtd">

<beans>

 <bean id="userDAO" class="cz.dynawest.isir.dao.UserDAO">
   <property name="..." ref="..."/>
 </bean>

 <bean id="udalostDAO" class="cz.dynawest.isir.dao.UdalostDAO">
   <property name="..." ref="..."/>
 </bean>

</beans>

A spring je na světě.

Závěr

Zatím jste se naučili jen tzv. Inversion of Control.

Popisy dalších částí Spring Frameworku budu postupně přidávat, najdete je v sekci Java + J2EE.

0